finlandija

neděle, 30. prosince 2007
100+1

Druhý release  

Celý článek

sobota, 3. března 2007
2,5 měsíce poté

...

Celý článek

pátek, 22. prosince 2006
Pár fotek na závěr

Pár fotek, které jsem stihla udělat před odjezdem. Toto jsou naše pračky a ždímačka. Luxus :) Stačilo zmáčknout dva čudlíky – teplotu a "enter", takže to pochopil i úplný debil

Toto sice není naše sauna o tři patra níž, neboť ta byla právě v rekonstrukci, ale je to sauna ve vedlejší budově. Neptejte se mě, proč je v sauně radiátor – nevím to. Jsou tam každopádně také dvoje kamna.

A nakonec to nejdůležitější :) Naše škola

čtvrtek, 21. prosince 2006
Doma???

Tak jsem asi doma. Proč asi? Nejspíš proto, že mám pocit, že jsem někde jinde, u někoho jiného. Tohle přece není můj pokoj! Ten byl větší, všechno bylo přece jinak!! Ve skutečnosti se pokoj nezmenšil, ani jiné změny se neudály, ale je to prostě divné. Já chci domů!!!

středa, 20. prosince 2006
Cesta "domů"

Tak je půl druhé a my jdeme spát. Vstáváme ve 4:45. Vstávání je na mašlu. Taxík přijíždí o čtvrt hodiny dřív a ví proč. Ačkoli je pro devět lidí, naše kufry zabírají tolik místa, že jsme jako sardinky. Řidič ochotně pomáhá naložit lidi i věci kamkoli. A už jedem. Rifle, papuče, tričko, oteplováky, čepice a spousta dalších věcí zůstávají ve Finsku. My na letišti zjišťujeme, že letadlo bude mít 20 minut zpoždění. Z 20 je 45 a tak čekáme a hádáme se, jestli je Radek úplně blbý. Naše zavazadla i přes mírnou nadváhu (příruční zavazadlo mi váží jednou tolik než má a to mám ještě v kabelce přes kilo kamarelek a jídlo) projdou bez dalšího placení či vybalování. Hurá, nemusím tahat dvě zimní bundy. Po hodině letu jsme v Helsinkách a po další hodině v Kodani. Tam čtyři hodiny čekáme. Paráda. Ještě kdyby tu byly zásuvky, aby mi notes nechcípl po půl hodině. A pak už hurá do Prahy a pak ve špičce na nadr a s SA domů. Peřiny už prý mám nachystané a zítra mě doufám čeká roštěná s tatarčičkou. Mňam. Když připočtu časový posun tak mě čeká příjemných 18 hodin na cestě. Teoreticky. Prakticky doufám taky. Pokud teda nedojde k nouzovému přistání v Ostravě kvůli zapalování prdů…
Cesta nakonec skončila dobře, z SA jsem nadšená a vřele doporučuju :)

úterý, 19. prosince 2006
Poslední den

Poslední věci nikdy za nic nestojí a s úterkem to nebylo jinak. Po pondělku stráveném nicneděláním, pojídáním lasagní s tuňákem a loučením přišlo balící úterý. Úterý – východ slunce 10:29. Západ slunce 14:02. Délka dne 3 h 33 min. Teplota -10.2 °C, tlak 1010.4 hPa, vlhkost 92%, jihovýchodní vítr 2 m/s, oblačnost (0/8).
Ráno jsme si zašli napsat zkoušku – kupodivu to byl úplně stejný test, jako měla v pondělí Magda (pět cvičení z knížky) a jsem ráda, že jsem učení věnovala jen slabou čtvrthodinku. No snad to máme :). A pak už hurá na balení. Můj systém nakupení všech věcí na postel a posléze přemisťování do kufru, batohu či koše byl poněkud zdlouhavý, ale po pár hodinách jsem byla sbalená. Vynesly jsme mezitím 6 tašek s odpadky a brzy budou další. Popeláři u nás by se poměli, možná by našli i krásné vánoční dárky… Posledními nesbalenými věcmi jsou samozřejmě počítače a swička. Už ať je ta cesta za námi... Budem vstávat před pátou a po desáté SNAD budu doma.

neděle, 17. prosince 2006
Jak skoro každý někoho sváděl

Plán na sobotu byl dokonalý. Akorát nevyšel. V deset jsme měly kolmo vyrážet do města, vyjely jsme ve 12 a v první zatáčce jsme to na cizích kolech na ledu vzdaly a šly pěšky. Po návratu jsme stihly akorát uvařit, vyspat se a už začínala párty. Protože jsme měly málo džusu, ředily jsme opatrně. Zapily jsme to švestkama a už jsme vyrážely. Tři nam… baby, tu prostřední jsme musely málem nést, skoro u cíle jsme to musely obrátit a donést ji zpátky domů. A pak s klukama (ne našima, ti zdrhli a v tu dobu už dávno chlastali) taxálem konečně do Vegas. A pak už to jelo a stačí když řeknu, že detaily si nepamatuju. Každopádně jsem byla asi hodně jetá, páč jsem Magdě říkala, že se mi líbí Nevěřící (teda ne že to nebyl milý chlapec, ale jaxi není můj typ). Jinak Joseph to sice nebude nikdy číst, ale i tak se mu malinko omlouvám a děkuju za cigaretu :) Joseph je prdelka:))) Toť ze včera vše (ne vše, co si pamatuju, ale vše, co zveřejním). Ani pořádně nevím, jak jsem se dostala domů, co ale vím je, že příspěvek jsem byla schopná napsat až teď, takže asi tak… Jo a z nějakého důvodu, mám na čele bouli... Na závěr děkuji Ivě i Radkovi za polívku, bohužel se ani jedna neuchytila, tak jsem si uvařila svoji :)

pátek, 15. prosince 2006
Palačinkový pátek

Kromě toho, že včera byl čtvrtek a my jsme celý den rozdýchávaly středeční Onnelu, tak se vlastně nic nestalo. Byly jsme sice v nové sauně ve vedlejší budově, ale vzhledem k tomu, že to tam právě nevonělo, tak jsme tam dlouho nevydržely. Očekávaná vůně nového dřeva se v tom horku jaksi transformovala na podivný smrádek. Jinak je ale sauna krásná a časem přibude i foto. Takovou chci mít jednou doma :). Byl to také první den od neděle, co jsme nepožily :). Pátek utekl jako voda, Irma tři a půl hodiny smažila palačinky, aby se půl kolejí najedlo a večer se šlo ještě na pizzu. Potom mi Fin, který se tu na skok stavil (spešl obrat pro Zdenu:) ) přeložil, že má nálepka na zadku ve středu znamenala, že jsem nezadaná, oranžová znamenala tak trochu zadaná/ý a červená zadaná/ý. Takže tak. By jste se divili, kolik tam bylo nezadaných nebo tak trochu zadaných. To by protějšky čuměly! To je pro dneska vše, páč jdu brzo spát – na zítra mám velké plány.
Jo ještě jedna důležitá věc se dneska stala – došla nám mámtěráda. Vzhledem k tomu, že dochází i máslo a sýr, zůstává v ledničce osamocený tučňák, hořčice, cibule a česnek, budou poslední dny zajímavé. Asi budu jíst jen teplá jídla, páč na ty mám surovin dost :) Rýže s tučňákem, těstoviny s tučňákem, bramborová kaše (bez tučňáka)... Ne ne, ještě si to tady užiju a zítra jdu nakupovat

čtvrtek, 14. prosince 2006
Suma sumárum

Odjezd se blíží a je teda načase začít sumírovat. Mám ve Finsku splněno nebo ne?
Vypadla jsem z ČR – splněno. Přežila jsem (zatím) zimu i tmu – splněno. Viděla jsem – splněno. Zvítězila jsem (mám zkoušky, takže nemusím vracet kačky) – splněno. Jedla jsem soba – splněno. Jezdila jsem na kole na sněhu – splněno. Chtěla jsem si koupit pořádnou zimní bundu – splněno. Koupala jsem se v ledovém (bohužel ne lednovém) moři – splněno.

Získala jsem zahraniční zkušenost – splněno nad plán. Vypařila jsem se snad do konce života – splněno nad plán. Byla jsem v Rusku – splněno nad plán. Přestala mi vadit tma a zima – splněno nad plán. Naučila jsem se základy španělštiny – splněno nad plán. Viděla jsem opravdového Santu a navíc jsem se ho lekla – splněno nad plán. Byla jsem na pořádné recepci – splněno nad plán. Opila jsem se – splněno nad plán.

Neviděla jsem soba a losa zblízka – nesplněno. Nevyzkoušela jsem si, jaké to je chodit ve sněžnicích – nesplněno. Viděla jsem sice nějaké šmouhy na nebi, ale pořádnou polární zář ne – nesplněno. Chtěla jsem napsat diplomku – nesplněno. V plánu byly i seminárky do ČR – nesplněno. Chtěla jsem se podívat do Estonska, Laponska a do Stockholmu – nesplněno. Anglicky stále neumím – nesplněno. Finsky taky ne – nesplněno

Utržení z řetězu

Středa – to byl výborný den – jedla jsem pětkrát, spala šestkrát. Večer jsme se posilnily a vyrazily do Onnely. Kluci si chtějí poslední dny užít, takže zůstali doma a sledovali MTV. V Onnela byla jakási párty, kdy každý dostal na tričko nálepku s informací o jeho stavu. Těhotná, opilá, povolná, zhulená. Možná tam opravdu byly tyto informace, ale s větší pravděpodobností tam bylo něco jiného. Zelená VAPAA nejspíš znamenala heterosexuální, oranžová EHKÄ bisexuální a červená VARATTU homosexuální. My jsme (si) daly zelenou a hned jsme ji přemístily na vhodnější místo :)

Podotýkám, že objekty blíž se zdají větší...
A pak už se jen pilo a pařilo, domů bychom došli za světla – kdyby ve čtyři nezavírali a nesvítalo v půl jedenácté. Teď si postupně vybavujeme události minulého večera a trpíme bolestí hlavy. Fotky se vydařily a my jsme se vypařily
To jsem já a nevěřící

A tohoto chlapce hledám, protože vůbec netuším, kdo to je..

úterý, 12. prosince 2006
Jak jsem nepřejela kachnu

No, tak je tu úterý a já jsem se navždy rozloučila s mým miláčkem. Za třicet kaček jsem ho nechala v jakémsi sekáči. Stejně byl už použitý a brzdil mě. Ani jsem se na něm naposledy nevyfotila. Chudák kolo…. Cestou do města jsme málem zajely kachny, které tentokrát neplavaly, ale hačaly a hajaly na chodníku, trávě, no prostě všude. Kdybychom nějakou zajely, měly bychom výbornou večeři. Škoda. Příště.
Prolezly jsme teda aspoň celé město (3,5 hodiny nám to zabralo…), abychom nakoupily dárky jak pro sebe, tak pro ty, co byli celý rok hodní. Moc jich nebylo…
Večer jsme slavily. Máme hotovou druhou zkoušku a předpokládám, že i španělštinu jsme úspěšně daly, takže máme splněno svých 60% a tři kurzy. Nemusíme tedy vracet grant, juchú. Jinak tady evidentně tady platí jiná pravidla pro zahraniční studenty, než pro ty normální. Ti normální (a možná i někteří z těch nenormálních) se před zkouškou hooodně učí, zatímco my s Ivou sedíme u ICQ a občas přečteme něco ze skript. Zatím je mé skore průměrně 4,5 :). Jsem prostě šprt :-D Taky se stále zlepšuju ve finštině, kdo přeloží „Nussitaanko?“, tak toho zvu na panáka finské.
Jinak plán na tento týden je prostě velký. Zítra jdeme do Onnely – je slušnost se rozloučit a když rozlučka, tak ve velkém :) Čtvrteční plán je tajný a v pátek mám stručně řečeno taky program. V sobotu vyrážíme do Las Vegas a někdy mezitím ještě musíme stihnout poslední kebabíčkovou pizzu. V neděli budu odpočívat, v pondělí bych se měla učit a v úterý budu asi řvát. Teda kromě toho, že budu psát zkoušku. Pomoooc. Doufám v delegaci na NJ nádraží ve středu ve 22:05.

neděle, 10. prosince 2006
Piknik na balkoně

Podzim, nepodzim, déšť nedéšť, udělaly jsme si na balkoně piknik. Pěkně jsme si poseděly, pokecaly, zasmály se a pak šly zase do teplíčka. Proč ne? Přece se nenecháme omezovat nějakým počasím... Jinak víkend byl odpočinkový a příprava na zítřejší zkoušku probíhala se skleničkou v ruce :) A aby jste neřekli, že jsem popis víkendu odflákla, napíšu ještě, že pátek byl pohodový, sobota divoká a neděle rychlá. Pondělí snad bude úspěšné...
Málem bych zapomněla na sobotní koncert Kryšota!!! To nové CD je prostě úžasné... Díky M.
Jinak se tady rozběhla červenotrpaslíkovská mánie a půjčuju CD (díky P.) na všechny strany :) Asi by mi měli zaplatit za reklamu...
PS: Ty nejdůležitější obrázky, ty podstatné – fotky toho, co se děje za zavřenými dveřmi, se už brzy objeví...
PS2: Vnímavému čtenáři jistě dojde, že sníh už dávno roztál a je zas tma jako v dupě. Zřejmě příprava na návrat do ČR...
Na úplný závěr ještě jedna fotka z dob dávno minulých (díky J.). Kousek od školy. Je dokonalá...

pátek, 8. prosince 2006
Konec

Konec.

Celý článek

Při pátku...

Ráno raníčko otevřu očičko a vidím sluníčko! Ptáčci zpívají, je asi 15 nad nulou a mně se chce zpívat. Jedu do školy jen ve svetru, vlasy mi vlají ve větru…
Jo, tak takhle to rozhodně nebylo. Ještě za tmy (no ještě aby ne, když slunce má vyjít až 10:09) mě Iva po pár hodinách spánku budí. Tma není úplná, protože sníh se drží zuby nehty. Takže hurá ještě rychle kouknout na špáninu a hurá na zkoušku. Mezitím se rozsněžilo a vítr nabral rychlost. Vyrážíme, sníh na brýlích, sníh v očích, sníh na cestě. Španělštinářka nás usazuje do třídy (jsme jediní tři lidi, kteří dnes píší zkoušku) a se slovy: „Please, do not copy the test“ odchází. Test jí máme hodit do schránky. No snad jsme to daly :). Hurá do Prismy na předvíkendový nákup a v ještě větší vánici domů. Nic nevidím, nic neslyším. Jedu, ať už jsem doma v teplíčku. Rifle mokré, bunda zasněžená, brýle z jedné strany zamlžené z druhé zasněžené. Paráda. Doma sníh z bundy začal tát a má bunda prokazuje svou voděodolnost a lijí se ze mě proudy vody. Ale je bílo. Juchú. V pondělí nás čeká ústní část zkoušky a pak vamos a la playa :). Jdu se připravit na palačinky, které mi Iva bude dělat. Sněhu zdar.

Kansainvälinen pikkujoulu (Little Christmas Party)

Včera jsme slavili Vánoce. Nebyly to ale obyčejné Vánoce, byly to kouzelné Vánoce. No možná nebyly kouzelné, ale rozhodně byly ve finském stylu. Oslavit jsme je jeli do Raahe, 75 km jižně od Oulu, kde pro nás studenti místní univerzity ve spolupráci se studentskou unii navařili a připravili program. 

Měli jsme tradiční finskou večeři – uzené, výbornou šunku nejlepší na světě, zapečenou rýži s mrkví, něco – zřejmě tuřín – o kterém Finka říkala, že lidi to buď milujou nebo nesnáší (kam jsem asi patřila, že?). K tomu samozřejmě pečivo, saláty, ovoce a sladkosti. Mňam. To jsme se zas najedli. Zapili jsme to glögi a hurá zazpívat si písničku Joulupukki, Joulupukki, kterou jsme přilákali Santu. Nechal nám i nějaké ty dárečky. Všichni jsme se shodli, že nám Santa připadá povědomý – asi jsme ho viděli v reklamě na Coca-Colu. Pan Santa teď má asi pařby každý den, takže omluvte jeho špatně zamaskované kruhy pod očima Dokonce jsme vyhráli krátký vědomostní test a dostali sladkou odměnu. Pak se jedlo, pilo, saunovalo a o půlnoci jsme vyrazili zpátky domů. Ve tři už jsem spinkala, abych byla ráno na zkoušce ok.

úterý, 5. prosince 2006
Co je nového?

Nic.

Celý článek

neděle, 3. prosince 2006
Sobota - robota

Den nezačal dobře. Byla jsem mírně rozladěná, ale časem se to vsáklo. Hezky jsem si s Bárou popovídala o mezinárodní zkušenosti :))) Teď jsem uvažovala, co mi bude v ČR chybět. Přišla jsem na usměvavé pokladní, které vám za nákup osmkrát poděkujou. Že Báro? Žádné: Zdar, co tu děláš? Jinak jsem konečně stihla udělat skoro celou seminárku. Bylo to náročné, ale pomocí čtyř kláves jsem to zvládla. Večer zase hurá na kebabovou pizzu, zbytek mám ještě dneska na oběd. Tak mě napadá další věc, co mi bude chybět: v každé pizzerii tady je zdarma alobal, do kterého si můžete zbytek zabalit. Žádné krabice za 10 kč. Po pizze hurá domů, na vodku z džusem a víno z Ruska a pak už do Las Vegas na pivo za kačku a salmiakikoskenkorvu. Fuj! Napadá mě další věc, která je ve Finsku vychytaná – ač se v klubech, hospodách i jinde kouří, tak díky výbornému větrání vaše oblečení po návratu nesmrdí jak bezdomovec. Jinak jsme se výborně bavili, pili piva na ex (jak můžete pít na ex když vás při tom Radek 34krát rozesměje??) vzájemně se zachraňovali (Liborovi děkuju za záchranu před šíleným ?Finem?) a soutěžili s vedlejším stolem o vyšší horu kelímků od piva (vedlejší stůl o tom ale nevěděl a prohrál), radost nám ale zkazila obsluha, když naši 24 kelímkovou výškovou stavbu odnesla. Tak jsme postavili novou :). Na závěr jsme Finům s Radkem předvedli srdceryvný skorobalet a jeli jsme domů.
O tom, jak i krteček emigroval do Finska, si můžete přečíst
zde

středa, 29. listopadu 2006
Jak jsem nepřejela veverku

Dneska jsem se konečně vyspala. Zdálo se mi o Chorvatsku (že by znamení?), o náušnicích (asi proto, že jsem v sobotu ve víru zábavy jednu ztratila) a o sopce (možná signál, že brzo vybouchnu). Východ slunce v 9:43 jsem zaspala, takže jsem si ráno stihla akorát uvařit oběd a hurá do školy. Hned u kolejí jsme narazily na veverku. Chystala se nám přeběhnout přes cestu a byla docela daleko. Byla to ale veverka zmatkářka, možná sebevražedkyně, takže se mi zastavila přímo před kolem a jen díky výkonným brzdám a pěti centimetrům z ní nebyla mrtvá veverka. Uff. Irma hystericky řvala, pořád jen opakovala: chudák veverka, chudák veverka, málem jsi ji přejela

úterý, 28. listopadu 2006
Nové fotky z Petrohradu!!!

Dostala jsem se k dalším fotkám ze St. Petersburgu, takže jsou někde dole v příspěvku :)

Úterý

Tak jsem se konečně vyspala! A světe div se zase svítilo sluníčko :) Než jsme se ale vydaly do školy, tak zase téměř zapadlo. Paňčelka byla dneska poněkud v lese, takže jsme se půl hodiny prořehtali. Nejvíc mě dostala, když zase mlela něco španělsky – to vypínám a neposlouchám – a najednou slyším slovo, kterému rozumím. I zvednu hlavu, což udělal i celý zbytek třídy a paňčelka se začala chechtat a říkala, že toto říká, když lidi ve třídě nedávají pozor a že se vždy zvednou úplně všechny hlavy a všichni zpozorní. A cože to bylo za slovo? Hádejte :)

pondělí, 27. listopadu 2006
Sluníčko

Hurá, hurá, hurá. Došla dodávka slunečního svitu z Ruska. Je světlo! Nemusíme svítit :) Juchú

neděle, 26. listopadu 2006
Viva Las Vegas

Tak můj dvoudenní plán se zřejmě splnit nepovede. Na seminárku jsem se sice vrhla, ale většinu času jsem čekala až počítač něco načte, zkopíruje, udělá. Miluju ho. Večer se mohutně oslavovalo, oslava byla obrovská, jídla jak milionářské recepci a pití jak nejlepším baru :) Účast byla mezinárodní a zábava jak na pouti :) Akorát jsme nestříleli. Tady jsou naši tři oslavenci i s dortem:

Část hostů a oslavenců:

Posléze jsme vyrazili do klubu pro mladé – Las Vegas. Už cesta byla zajímavá. Dovedete si představit 190 cm chlapa na dětském kole, jak jezdí jako blázen sem a tam, trénuje smyky a zkouší funkčnost brzd? Já už jo :). Ale dorazili jsme šťastně. Klubík naštěstí vypadal líp, než jsem podle názvu čekala, akorát červené záchody mě trochu dostaly.

V několik hodin se čsl skupina zvedla a že jdou domů. Mě tam nějak pozapomněli a tímto chci poděkovat tomu, kdo říkal, že ještě nejdu.
Jinak neděle byla téměř jako její název. Jediný výkon byl oběd – měly jsme výborné lasagně a taky puding (poslední ve Finsku). Tím naše konání skončilo a zbytek dne jsme poslouchaly, jak nám za okny skučí vítr o rychlosti přes 70 km/h a nadávaly na horko (venku bylo v pět hodin 7,6 stupňů plus!!!).

pátek, 24. listopadu 2006
Poprvé ve Finsku

Všechno musí být jednou poprvé a my jsme dneska poprvé zaspaly do školy. Vzbudily jsme se přesně 9:50, kdy nám začíná hodina. No mělo to cenu? Nemělo. Vstaly jsme tedy až na oběd. Ten jsme si samozřejmě musely uvařit a Iva se mě snažila vykouřit sýrovou omáčkou, lidi, to byl smrad, že by jeden pad. Utíkala jsem vysypat koš a málem i obsah žaludku. Fuj. Po obědě (ještě před západem slunce) jsme vyrazily do města a nakoupily další dárečky. Poněkud jsme zmokly, ale moje nová bunda to zvládla :). Zbytek dne jsme vydatně pekly na zítřejší trojitou oslavu narozenin. Teď jsme přežrané a trávíme. Víkend bude pracovní – na plánu je diplomka a přímé zahraniční investice na Taiwanu (v angličtině). Pokud se najde nějaký dobrovolník, potřebuju napsat i další seminárky jako třeba bezpečnost informačních systémů. U zbylých třech seminárek je nutno nejprve vyjednat téma.

čtvrtek, 23. listopadu 2006
Jak zkolabovat

Chcete vědět, jaké to je, když je 18 hodin a 37 minut denně tma? Je to na mašlu. Vzhledem k úžasnému počasí, je šero i po zbytek dne. Myslím, že se brzo zblázním. U nás je pro srovnání tma 15 hodin a 18 minut. Vstávat za tmy, jít do školy za tmy, jít ze školy za tmy a jít spát za tmy. Zkrátka žít za tmy. To by nebylo tak špatné, je to malinko depresivní, ale dá se nad to povznést. Horší je, že tělo je poněkud v šoku. Lehnout si a usnout? Kéž by! Půl noci usínám, půl noci se probouzím a znovu usínám. Ráno mám pocit, že jsem snad ani nespala a to už aspoň měsíc. Jediné řešení je spát ve škole, protože některé hodiny mě zaručeně uspí.
Jinak se musím pochválit, že mám pětku z testu ze španělštiny. Test tvoří 30% známky, takže už moc nechybí :)
Na závěr přidávám odkaz na velmi vtipný popis Finska:
finsko

4 věci

Řetězovka...

Celý článek

Stipendijní párty

Byla, skončila, už nebude.

středa, 22. listopadu 2006
První tři kredity

Juchú, po třech týdnech jsem se konečně dozvěděla výsledky zkoušky. Byla jsem úspěšná. Mám tedy absolvovanou první zkoušku a teď ještě dvě. Nebo spíš musím udělat ještě dvě ze čtyř. Jedna je jasná, tu prý nedá skoro nikdo. Navíc na ni máme jen jedem pokus. Můžu tedy nedat ještě jednu zkoušku. Tak která to bude? Doing business in Russia, Špánina nebo Working English??? Uvidíme :)
Za odměnu jsem byla na nákupech a koupila si bundu :) Člověk si má prý každý den udělat nějakou radost. Podařilo se. Zítra je na řadě zmrzlina. V tomto horkém počasí je třeba se nějak zchladit :)

úterý, 21. listopadu 2006
Finská školka

Když se podíváme z okna, vidíme zahradu finské školky. Není to jen tak obyčejná školka, je to kouzelná školka. Ne, to sice není, ale je to školka pro děti studentů naší školy, kam si studenti mohou děti zadarmo odložit. Je jedno, jaké je počasí, ale dětičky každý den aspoň hodinu a půl lítají venku. Za zimy, za deště, za tání. Ze zahrady se v posledních dnech stala vodní zahrada s pravými finskými jezery. Děti si to náramně užívají, válejí se v jezerech a za pomocí jakýchsi lopat po sobě házejí vodu. Snad každý špunt se více válí po zemi, než stojí na nohou. Vody tedy ze zahrady ubývá a koncem týdne budou už jezera určitě vysušená. Finské děti jsou zřejmě odolné a mokré oblečení jim vůbec nevadí, vychovatelkám už vůbec ne.

pondělí, 20. listopadu 2006
Jak se dělá obchod

a další věci ve Finsku..


Celý článek

sobota, 18. listopadu 2006
KRIZE

Tak je to tady. Selhání. Totální. Nejede internet. Zoufalství se šíří po kolejích jako lavina. Co budeme dělat? Zajdem za Kallem. Kalle, jak si možná někteří vzpomenou, je náš kolejdědek. Bydlíme hned naproti, takže slyšíme, kolik lidí dostalo tento nápad. Jsou jich desítky a co pár vteřin se ozývá klepání a zoufalé: Internet is not working. Já jsem vysmátá, jede mi ICQ i Skype :). Je nás šťastných jen pár, ti co se odpojili, se už nepřipojili. Jak se Magda vyjádřila, net nejde těm, co stahují péčko. No ale není to nadlouho (ne to, že nestahuju péčko, ale to že jedu), jak znám můj počítač, během pár hodin se sekne a to bude konec. Lalala :)